Na světě nic není definitivní. On to uměl krásně vysvětlit pan Werich. Já to tak neumím. Ale je to fakt. Definitivní není učenost, stavba, území, a tak bych mohl pokračovat. Snad jen hloupost může být definitivní. Ale také si nejsem zcela jist. Hloupý může, tedy možná, zmoudřet. Není na to žádná šablona, tabulka nebo něco podobného. Ale určitě může nakonec úplně zblbnout. Může se dokonce stát nebezpečný svému okolí. A proto máme takové ty šikovné ústavy. V Bohnicích je jeden. A tam bych zavřel všechny lidi nebezpečné svému okolí. Třeba takové, co se tváří, že dělají něco úctyhodného. Takoví jsou nejnebezpečnější. Úctyhodně změní zákon, který nebylo třeba měnit, neboť fungoval dobře, jenom proto, aby se vědělo, že to byl právě on. Jeho égo.
To třeba lidi volí někoho, kdo se tváří moudře, slibuje hory a doly, ale nakonec se zjistí, že jej volit vlastně ani neměli. Byli popleteni. Volili svou stranu a pak, díky quintovirátu – to slovo jsem si právě vymyslel – se diví a nevěří svým smyslům. Tedy nevím, zda slovo quintovirát je to správné slovo pro spojení pěti stran, neboť v latině zatím tápu, umím jen španělsky. Ale vycházel jsem z triumvirátu. Starý to římský zvyk. Prostě po svrhnutí diktátora to nějaký chytrolín s právnickým vzděláním přednesl jako možnost nového zákona a uspořádání. To se pak spojili nějací ti mocní senátoři, konzulové či vojevůdci, a aby se neřeklo, že se zmocnili státu, neboť právě svrhli diktátora a do republiky bylo daleko, byli představeni jako tři důvěryhodní zástupci státu, kteří vědí, jak z nouze ven. Jenže se mezi sebou nakonec vždycky povraždili, neboť síla moci dává křídla. Red Bull. Jsem si dovolil použít jeho krásného sloganu, o němž však staří Římané neměli ani potuchy.
No, a je to venku. Také se nám tady v té naší malé zemičce, střediskové, sešlo pět stran, které si říkají SPOLU. Ale nic přitom spolu nemají. Jsou zcela odlišné. Každá slibuje něco jiného, každá má jiný volební program. No prostě nic. A tak podvedly své voliče, neboť nemohou plnit své sliby, protože daly jiné sliby svým spolustranám v quintovirátu. A je tu chaos. Pravda. Nelze jim upřít, že jedno mají společné. Moc po moci.
Tak děkují svému stvořiteli z Ústavního soudu a těší se, jak si to užijí. Jenže přišla bída na kozáky. Genocida v Donbasu s vojenským zásahem Ruska na území Ukrajiny. A teď nevím, zda to pro ně přišlo jako něco shůry, aby se, až se bude účtovat, mohly (ty strany) vymluvit na geopolitickou situaci, anebo to přišlo odněkud zdola.
Vůbec máme povedené pány doktory. Nemyslím tím naše mediky, nýbrž ty s těmi právnickými tituly. Ten druhý by nás měl zastupovat. Ale ztrácím v tom nějak orientaci. Předpokládal jsem totiž, že doba Bachova absolutismu již definitivně skončila, potažmo padesátá léta absolutismu pánů Urválka a dalších. A přece jsem se spletl. A vidíte, ta definitivnost tu je zase. A jako naschvál neskončila, tedy ta léta. A definitivnost, ta skončila. Tedy zdá se. Bylo nám totiž oznámeno, že jestli si jako někdo myslí, že může říkat, co chce, tak bude vyveden z omylu. Ano, máme podle článku 17 Listiny základních práv a svobod právo to říkat, ale… Vše má své limity. Ale nějak nám nebylo řečeno, kdo ty limity bude nastavovat a až kam vedou. Očekávejme tudíž, že v brzké době se na našich ulicích, ve výčepech a tak dále objeví pánové v sáčku a na druhé straně klopy budou mít takový ten odznáček. Takže cenzura, udávání a vše, co k tomu patří, nás v brzké době čeká. To tak již chodí ruku v ruce s těmito nařízeními. Škoda, že se toho pan Hašek nedožil. Měl by jistě o čem psát.
Takže asi bych měl ten můj článek přejmenovat na O nedefinitivnosti.
Jan HÁJEK
Lubomír Šálek
Drahý soudruhu, vaše náhlá a dojemná starost o svobodu slova vám bude uvěřena, pokud vy sám se se stejnou vervou budete prát o možnost svobodně hlásat rasové a militantní bludy nacistů a jejich nohsledů, případně velebení Hitlera a jeho kliky. A o těch pánech s odznáčky mluvíte z vlastní zkušenosti z dob komunistického panování? Né z dob Urválka, ale Husáka, Jakeše a Bilaka.
jmm
“bachaře” ? NE!