Od 17. století ruští carové darovali Ukrajině v severozápadní oblasti rozsáhlé území, patřil tam i Kyjev. Stejně tak i Lenin daroval v roce 1922 Ukrajině východní území, tzv. Novorusko – patrně netušil, že po sto letech bude územím válečným. Stejně tak i Stalin, v roce 1939, daroval Ukrajině západní území a v roce 1945, již po válce, daroval Ukrajině část československé první republiky, Podkarpatskou Rus. Další významný sovětský politik ukrajinské příslušnosti Nikita Chruščov daroval v roce 1954 Ukrajině ruský Krym.
Žádný z těchto významných politiků, s výjimkou Gorbačova, nepředpokládal, že by se v darovaném území mohla vést slovanská válka. Pouze u německých politiků se krátce před druhou světovou válkou objevovaly různé úvahy o »hrozivém nárůstu slovanského nebezpečí«, což Hitler řešil po svém.
Naopak, když se již blížil konec druhé světové války, Američané a jejich Spojenci (v roce 1944 v Quebecku) řešili, jak se vypořádat se strůjci války. Byla navržena tzv. Morgenthauova doktrína – při níž by válečné Německo mělo být odsouzeno k potravinářskému státu – bez průmyslu. Bohužel, mezi Spojenci neexistovala naprostá jednota myšlení. Morgenthauova koncepce nakonec neprošla. Dále viz Postupimská dohoda.
Zatím se blížil konec druhé světové války, v této situaci se uvažovalo o možném využití jejích výsledků. Vědělo se, že německý zpravodajec gen. Reinhard Gehlen, on a jeho lidé disponovali jako jediní obsáhlými informacemi o sovětské vojenské síle, shromážděných průkazných materiálech, taktice, strategii a vojenském potenciálu Sovětů. Právě to byl důvod, proč byl R. Gehlen v červenci 1945 dopraven do vyšetřovacího centra 12. skupiny armád ve Wiesbadenu, nikoliv jako válečný zločinec, ale naopak k americko-německé spolupráci. O těchto údajích se zmiňuje autor knihy Operace Pullach plukovník USA James H. Crittchfield. Tento muž odešel v hodnosti plukovníka z americké armády a vstoupil do služeb CIA, která ho koncem roku 1948 vyslala do Pullachu na řece Isar. Critchfield měl v rámci svého zařazení od roku 1946 zajišťovat pro americké ozbrojené síly výzvědnou a zpravodajskou činnost proti Sovětům.
Na podkladě těchto informací V. Putin »ví své«. Disponuje informacemi například o možnosti svržení jaderných bomb na Rusko, o kterých již diskutoval Winston Churchill v roce 1951.
Pro válku nervů má patrně V. Putin dostatek podkladů, když si připomene, že před 104 lety Amerika vojensky napadla Rusko (1918), ve kterém vypukla občanská válka. Americké jednotky se přitom na Dálném východě dopouštěly zvěrstev na místním obyvatelstvu, které podporovalo bolševiky. Přitom bylo zmasakrováno na 50 tisíc ruských místních občanů, kteří byli uvězněni ve věznicích v Murmansku, Archangelsku a Pečenge. Samozřejmě, že V. Putin nemůže připustit opakování těchto zvěrstev na ruských občanech, tj. – uřezávání uší, vypichování očí bajonetem apod.
S přesvědčovacím kalibrem přišel na televizní scénu ČT v neděli (20. 2.) i nový český premiér Petr Fiala, který má dobrou průpravu již z roku 1989 při uvádění spolupráce s předsedou Panevropské unie Otto von Habsburkem a B. Posseltem v Brně, a to ještě před majetkovou revolucí (1989).
Čeněk M. KADLEC
Lubomír Šálek
Ano, soudruhu děsivá zvěrstva od CIA a spol. A proč chodíte jen o 100 let zpět, ve svém hněvu popište děsivá zvěrstva od Mongolů. To aby se Mongolsko připravilo na omezenou vojenskou operaci s cílem napravení historických křivd. A to ani nemluvím o vikingských nájezdech. Švédsko se má nač těšit. Leč mohl byste ve svém hněvu také odhalit masakry ukrajinských civilistů od ruských soldátů. Zkuste nám vysvětlit ty ukrajinské provokace.