Tak svého času spisovatel František Kožík nazval Jeana Gasparda Deburaua, tedy Jana Kašpara Dvořáka, jenž se skutečně stal největším z mimů, jehož sláva překročila hranice nejenom 20. století, ale i země, která ho přijala za vlastního. Pro ty, co neznají postavu pierota, je třeba vysvětlit, kdo to vlastně je. Jde o postavu z lidového francouzského divadla, která se postupně dostala i do »kamenných divadel«. Byla známa svou komičností a často »kašpárkovským oděvem«. V pantomimě nemluvívala, proto autoři komických příběhů ji využívali rádi. Potřebovali však k tomu velmi nadané mimy. To bylo ovšem kdysi. Za Deburaua-Dvořáka. Dnes takovým pierotem může být leckdo. Jen titul »největší« bych mu odepřel.
Světu se dnes urodil pierot číslo dvě, tedy muž, který zastoupil všechny dosavadní pieroty. Na rozdíl od pantomimy mluví. Dokonce mluvit musí a opakovat své stálé »ostatně myslím, že Kartágo musí být zničeno…«. Jen slovo Kartágo bude nahrazeno něčím jiným. Třeba tím, že konec Kyjeva by znamenal konec demokracie ve světě, že tady jde o boj demokracie válkychtivou totalitou. Senátor Cato st., když tuto větu při všech příležitostech vylovil, neměl současné možnosti, co novodobý pierot. Nemohl v krátké době mluvit před poslanci a senátory v Německu, Spojených státech, Polsku, Izraeli, a všude si klást podmínky a obviňovat kdekoho ze zbabělosti, on světoobčan narodivší se na Ukrajině, mající jako rodný jazyk ruštinu a nakloněný židovské věrouce, on herec, který se proměnil ve vojáka na plný úvazek, prezident demokratických Ukrajinců, ozbrojenců z batalionů Azov a Pravý sektor, potomků banderovských sotní i různých bojůvek oligarchy Kolomejského. Alespoň ze skrytu svého protiatomového bezpečí.
V minulém týdnu varoval dokonce euroatlantickou alianci, nedostane-li ještě novější výzbroj, ještě větší pomoc, ještě rychlejší střely a nesestřelitelná letadla, že jeho země padne a útok z východu se nezastaví na slovensko-polsko-litevských hranicích, ale nepřítel prý zaútočí i na celou demokratickou Evropu. Bojte se, bojte! Proto musíte splnit naše přání. Nejen nás vyzbrojit, ale vzít okamžitě pod svá křídla, přijmout do Unie a dát další a další peníze, protože my jsme skuteční zachránci Evropy. Jen my a nikdo jiný.
Kdosi mně kdysi řekl, že pierot je vlastně šašek. Mýlil se. Pierot je jen smutná postava, že se jí divák nemůže ani smát. Smích patří šaškům, ale ne pierotům. Ti vědí, co chtějí, i když jim vždycky cíl utíká pod rukama. Nakonec uteče. Zbude jen pocit zklamání. Někdo si řekne: Patří mu to, pierotovi, tedy jeho ponížení, jiný ho polituje, ale že by se našli tací, v nichž by vyvolal obdiv, jsem ještě neslyšel a potkal jsem ve svém životě hodně pierotů. Šašků však nepoměrně víc. Ten, o němž píši, tím »největším z pierotů« nikdy však nebude. V současném světě není už místo pro pieroty. Pro šašky bohužel ano.
Jaroslav KOJZAR
doxa
Výstižná sebekritika. Soudruh exzastupující šéfredaktor je dnes už jen obyčejný šašek.
o.motl
Putinův kašpar Solovjov otevřeně vyhrožuje tím, že se Rusáci na Ukrajině nezastaví, Kojzare. Jen se jim ten blitz nějak zadrhnul před Kyjevem, takže představa, že ruskej plechovej cirkus bude postupovat dál na západ, je poněkud nerealistická.
Jaroslav Prchal
Kojzare, Kojzare. V pekle už se na tebe vaří voda.
jmm
Předvádějících šašku je u nás docela dost hlavně ti militantní….
Yurri Simon
Kojzare, Kojzare…jsi ubožák a ruský kolaborant. Celý tvůj život.