Třetí den vedla cesta zahraničních novinářů do Doněcké lidové republiky (DLR). Cestou jsme se zastavili v Gorlovce. Nejprve jsme byli přijati místostarostou města, který připomenul válečné události 2014-2022, které Gorlovku těžce postihly.
Leží blízko bývalé linie dotyku a celých sedm let byla Ukrajinci ostřelována, zejména okrajové čtvrtě Zajcevo, Golmovskij aj. Zahynulo při tom mnoho civilních obyvatel včetně dětí. Místostarosta hovořil hlavně o nejtragičtější události z roku 2015. Ukrajinský nálet na centrum Gorlovky (při němž zahynulo dvacet lidí, mezi nimi tzv. Gorlovská Madona – paní Kristina Žuková s malou několikaměsíční dcerkou Kirou) a nálet na gorlovskou čtvrť Kurganka, kde zahynula polovina rodiny Kucharčukových – maminka s dvouletou dcerkou Vikou (tátu Alexeje a starší dcerku Nasťu jsem navštívil v Gorlovce v roce 2018 – pozn. aut.). »Vše začalo rozpadem SSSR v roce 1991 a pokračovalo převratem v roce 2014, občanskou válkou na Donbase a nedodržováním tzv. minských dohod z roku 2015 Ukrajinou. A nyní po osmi letech obyvatelé Doněcké lidové republiky chtějí, aby se DLR stala součástí Ruska,« doplnil místostarosta své vyprávění.
Po besedě s místostarostou města jsme se poklonili památce Gorlovčanů, zabitých Ukrajinci v letech 2014-15. Připojil se k nám i starosta města Ivan Prichoďko. Památník v centru obsahuje jména dětí, dospělých civilistů i vojáků. Poté jsme jeli na smutné místo, do 50. ZŠ. Před ní se řezala skla do okenních rámů. Přivítalo nás vedení školy. Zde se před několika dny odehrála další tragédie. Na střechu dopadla střela ze 152mm minometu, roztříštila se a střepiny vletěly do kabinetu, kde zabily dvě mladé učitelky. Jedna z nich byla mámou malých dětí. Střepiny rozbily šedesát okenních tabulek. V té době ve škole naštěstí nebyly děti, učily se z domova. Jinak by byly pravděpodobně desítky obětí. Na dvoře jsme uviděli místo dopadu střely. Položili jsme tam květiny. Pak jsme šli do kabinetu zástupkyně ředitele, jež přežila jen zázrakem, neboť i sem vletěly střepiny. Prorazily stěny skříněk a zničily otevřené dveře do kabinetu ředitele. A přišel okamžik, kdy jsme stanuli v kabinetu zabitých učitelek. Pocity nelze popsat…
Veselejší byla návštěva mateřské školy v Gorlovce, se kterou mají družbu italští aktivisté – členové hudební radikálně levicové skupiny Banda Bassoti a členové organizace Memorial (podporující lid a zejména děti Donbasu). Italové ředitelce školky předali další finanční dar, následovala družná debata s pohoštěním.
Přesunutím do Doněcku program dne ještě neskončil. Navštívili jsme paní Oksanu, jejíž mladý syn nedávno zahynul na frontě. Spolu s ní byla přítomna i její kamarádka, jejíž manžel bojoval ve stejné jednotce jako syn paní Oksany, a přítelkyně zahynulého syna Oksany. Oksana ji navždy považuje za svou dceru. O svém synovi nám nevyprávěla, bolest v srdci jí to ještě nedovolila.
Náš náročný den skončil ubytováním ve vojenské nemocnici v Doněcku.
Jaromír VAŠEK, Gorlovka, Doněck, 31. března
FOTO – autor
jmm
Jednou kdysi v Kyjevě mě a manželku doprovázela mladá dívenka. Byla velmí akční a i přátelská.
Dal jsem ji /bohužel/ jen malý dárek “žvejky”.Pár let jsme si i dopisovali, ale věkový rozdíl byl velký…
Teď bych docela rád věděl jak se má….
To byla jiná doba….
Válka je vůl…
Banderovský fašouny nesnáším…
Emil Novák
Nemuselo se to stát. Konflikt na Ukrajině zavinili USA, NATO, EU, za Českou republiku pak profašistická vláda Petra Fialy.
jmm
Naprostá pravda a už se snaží militantně rozpínat dál.
A co “řekla” Afrika “Nakopejte jim….”
“ZZR”