»Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí« – ale pravý opak je pravdou. Všechno ruské musí pryč a ti, kteří se nebojí říct svůj názor, se musí mít na pozoru, aby je někdo nezkritizoval, popřípadě na ně neupozornil na »těch správných místech«.
Byli jsme svědky odřeknutých koncertů Jarka Nohavici, vedení Národního divadla Praha stáhlo z nastudování operu P. I. Čajkovského Střevíčky a bohužel toho asi bude ještě víc, vymývání mozků pokračuje velice rychle a důkladně.
Svitavy nejsou výjimkou. Minulý týden zasedalo zastupitelstvo, projednalo jednotlivé body podle plánu, rozhodující byl rozpočet, který byl sestaven odpovědně a vychází nejen z potřeb města, ale také z finančních možností.
Závěr jednání je vždy věnován dotazům a připomínkám občanů. Těch sice na jednání moc nechodí, ale jeden – pan Běťák – je pravidelným účastníkem, stále však jen kritizuje a nic se mu nelíbí. Tentokrát se obrátil na vedení města s tím, že je zapotřebí udělat něco se sochou Rudoarmějce, která od roku 1965 stojí na Třídě T. G. Masaryka. Doporučil, aby byl odstraněn samopal a do ruky mu byla dána ukrajinská vlajka. Starosta města odpověděl velice vhodně v tom smyslu, že socha byla vytvořena jako připomínka obětem druhé světové války a nic se s ní dělat nebude. Pan Běťák to pak zkoušel ještě dál, ale obdobně odpověděl i další zastupitel, a pak se obrátil na mě s otázkou, jestli budeme i letos klást k soše věnec. Jak jsem odpověděla, je jasné, každoročně pokládáme květiny k hrobům a památníkům těch, kteří padli za naši svobodu, a nevím, proč by to letos mělo být jinak.
Už jsem se několikrát vyjádřila, že v žádném případě nesouhlasím s válkou, vše by se mělo řešit jednáním.
Lidmila KRUŽÍKOVÁ, zastupitelka města Svitavy za KSČM